na Blog.cz

Gebiální ksicht tam mám. :D ale to je jedno. Prostě se po večerech nudím, a nebudu se jinak vykecávat, vždyť je to tentokrát pravda.

Nevím jak to děláte, ale poslední dobou si mě na FB přidávají holky, které mě prý údajně znají z blogu, a vyptávají se mě na můj styl, vlasy apod.Tak hele, fakt netuším, kde berete můj FB :D a ani mi nevadí že si mě chcete přidat (stačí mi napsat mail do konetářů a já vám svůj FB klidně pošlu), ale pokud si mě přidáváte jen proto, aby jste zjistili, jak si dělám vlasy, tak to čest.
Takže spíše z té vzhledové stránky:

Jo, no. Hm tak se srandy, protože mám doma mikrofon. Je tam plno negativů, a prostě, celkově je ot jedno velké negativum. Zpírám potichu protože bylo půl dvanácté a vedle mi spala babička. :D fajn. Příště bude lepší!

Vím, že takových článků, které poukazují na to jak dnešní mládež sedí na "fejsbůků" a už pomalu ani neví co to je hra na schovávanou, je plno. Jenže také vím, že většina z lidí, kteří o tomhle tématu píší, tomu moc nerozumí a vykládají svůj názor, který je do detailu stejný jako od milionu lidí, .. zkrátka píšou o tom jen proto, protože o tom píšou ostatní. Nebudu dělat chytrou, taky jsem se vším souhlasila a odkývala, jenže pochopit to lze až když znáte přímo nějaký případ. Nápad na tento článek jsem, možná měla už předtím, každopádně rozhodla jsem se o tomto napsat až když se mi dnešní cesta autobusem zpříjemnila větou jendé malé holčičky. Ve vedleším sedadle seděla maminka se svou malou dcerkou. O chvíli později přistoupily do autobusu dvě asi 11-12ti letté holky, a jedna z nich měla v ruce krabici s želvami. Asi dvěmi, nevím jistě. Holčička očivdně s nadšením a zájmem pozorovala želvy, a najednou vykřikla na svou matku: "Koukej mami, malí pokemoni!" .. Donutilo mě to nahlas se zasmát. Kdybyste viděli jak byl ten prcek roztomilý, a ještě tím co prohlásila. No zpříjemnilo mi to náladu. Každopádně co si o tom myslet z té druhé stránky, vždyť ona holka ani nepozná želvu. :D Co si o oom myslíte vy? A jak to podle vás bude vypadat za takových 10-15 let?

A moje trochu, slabší chvilka...

Můžete se obléc do toho, co nosí většina, Ostatní.
Nikdy se ale nebudete chovat, jako všichni. Ani se o to nesnažte.
Přečtěte si to klidne i dvacetkrát za sebou, smysl tady je,
ale snaha o to pochopit jej zde taky nesmí chybět.

Když cítíe hořkot alkoholu na jazyku, a ten rozleptaný mozek, neschonost přemýšlet a to, že se vám motá nejen hlava ale i písmenka na klávesnici. značně značí to, že jse na dně. Jak jen vyhádřit vaší depresi, když ty zapletená slova jsou oproti depresi nic?
"Jsi najebany?"
"Mam motaky."
"aha.."
"Brecela jsi minimalne pul hodiny. Neznam duvod, ale vzhledem k tomu jak jsi vypadala, to asi nebylo nic nezavazneho. I kdyby jsi byla nejcitlivejsi osoba na planete. Co ti kurva bylo?!"
...
Příjde mi, že všichni jsme chudáci. Někdo větší, někdomenší, ale ať už je náš problém jakkoliv velký, závažný ži nezávažný, máme právo se trápit. Záležlí jen a puze na charakteru, kolik toho unese, a já toho unesu dost. Ale stejně se trápím. Vpodnapilém stavu, doteď nechápajíc jak můžu napsat něco co dává smysl, a píšusnad spisovněji než když jsme střílivá.. a nemohu psát dlouhé věty, protože v jejich polovině zapomenu jejich smysl. Proč v§bec píšu. Proč? Možná snaha vyjárřit depresi. Možná ten ranní sušák a vypití poloviny dvoulitrové flašky s "umělým pitím" mi nevadí. Třebaže to není deprese. Pro mne ano. Já nepiju jen tak. Buď radost, buď smutek, vztek či touha na něco zapomenout. Nepřeju nikomu aby se stalo to co mě. Jak jsem říkala, nekdo má problém malý, někdo velký, vím, že můj problé mneá nejmenší. Operace, kludi, postava, myšlení. Kéžby mi bylo 20 a já to neřešila. Ale dotoho ta zajebaná puberta. Co víc říct. Snad jen, že se z toho vyspím. ALe já vím že ne, když se o ot snažím už měsíc, a stejně ten alkohol nepomáhá. Možná tak, zavání jím ještě větší problémy. Proč mě z nich nikdo nevytáhne. Když už já sama nemám sílu, a ot jsme silná?...

Tak jsem narcis, no..

Fotky v Celém článku.